25. června 2009, Autor: Otto Kamm
Obnovitelné zdroje energieÚvod
Důležitou událostí byl náš vstup do Evopské Unie k 1. dubnu 2004 a z toho vyplývající plnění závazků vycházejících z principů koordinované energetické politiky EU. Zásadním dokumentem pro podporu elektřiny z OZE je Směrnice 77/2001 ES. Tato směrnice „Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v podmínkách jednotného trhu s elektřinou“ měla být implementována do naší legislativy se vstupem do EU. Návrh zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), který toto realizoval, byl předložen do vlády v listopadu 2003 a následně pak do Poslanecké sněmovny PČR.
Proces byl načasován tak, aby byl zákon přijat před vstupem do EU. Bohužel, projednávání bylo složité a zákon byl schválen v poslanecké sněmovně až 23. 2. 2005. Během projednávání doznal zákon značných změn. Především byly upraveny některé základní principy systému podpory výroby elektřiny, došlo k vyškrtnutí části o podpoře tepla a byla vložena část definující podporu biopaliv. Nekonečné diskuse se vedly zejména kolem spoluspalování. Ani v Senátu to nebylo jednoduché a tak předkladatelé byli moc rádi, že byl zákon vůbec Senátem dne 31. 3. 2005 schválen. Navíc pan prezident nepřipojil pod zákon svůj podpis, nicméně to pro vstoupení zákona v platnost není nutnou podmínkou a tak zákon nakonec vstoupil v platnost od 1. srpna roku 2005.
Nový název zákona je „Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) a je uveden ve Sbírce zákonů č. 66 pod č. 180/2005 Sb. Jeho znění předpokládá vydání několika vyhlášek. Většina z nich byla připravena, projednána a následně vstoupily v platnost. Jedná se o vyhlášku ERÚ č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, vyhlášku MŽP č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy a vyhlášku ERÚ č. 502/2005 Sb., o stanovení způsobu vykazování množství elektřiny při společném spalování biomasy a neobnovitelného zdroje.
Dobu minulých let lze charakterizovat jako období, kdy skončila éra ne-li levných energií, pak alespoň levnějších. Nejsledovanějším celosvětovým ukazatelem, vypovídajícím o cenách energií, je cena ropy. Ta z průměru 28,8 USD/barel za rok 2003 vystoupala v r. 2004 na 38,2 USD/barel a v r. 2005 až na 54,4 USD/barel. V roce 2006 cena dále rostla a atakovala hranici 77 USD/barel. V závěsu za ropou se zvyšovaly ceny zemního plynu a, bohužel, (samozřejmě) i ceny elektřiny.
Kromě problému s růstem cen narůstá obava vyspělých průmyslových zemí ze závislosti na dovozech energetických surovin, které jsou v převážné většině uskutečňovány z problémových oblastí. U elektřiny se navíc projevily problémy v tranzitních přenosech, což jsme poznali i my na vlastní kůži dne 25. 7. 2006, kdy ČEPS vyhlásil v české přenosové soustavě stav nouze.
Ze strategických a koncepčních záležitostí byly v uplynulých létech diskutovány „Zelené knihy EU“ o energetické účinnosti a o strategii pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii.
V těchto a dalších dokumentech je přikládána velká důležitost rozvoji segmentu technologií na výrobu elektřiny, tepla a případně chladu z obnovitelných zdrojů. I když je nárůst využití obnovitelných zdrojů v některých zemích velký, přesto v průměru výsledky nejsou podle představ odborníků uspokojivé.
Elektřina z OZE v E15, E10 a ČR, skladby roku 2004:
Vyvětlivky: VVE – velké vodní elektrárny (inst. výkon nad 10 MW), MVE – malé vodní elektrárny (inst. výkon do 10 MW), BRKO – biologicky rozložitelný komunální odpad, VTE – větrné elektrárny,
Evropská představa o celkové energetické strategii má následující kontury:
- Je nutné urychleně investovat. V samotné Evropě bude během příštích 20 let nutné investovat přibližně jeden bilion eur, aby bylo možné vyhovět očekávané poptávce po energii a nahradit stárnoucí infrastrukturu.
- Závislost na dovozech stále roste. Nedojde-li ke zvýšení konkurenceschopnosti energie z domácích zdrojů, bude v příštích 20 až 30 letech přibližně 70 % energetických požadavků EU, v porovnání s 50 % v současné době, uspokojováno dováženými produkty – převážně z regionů ohrožených nestabilitou.
- Zásoby jsou koncentrovány v několika málo zemích. V současné době je zhruba polovina spotřeby zemního plynu v EU pokryta dodávkami z pouhých tří zemí (Rusko, Norsko a Alžír). Podle současných tendencí by se závislost na dovozu zemního plynu během příštích 25 let zvýšila na 80 %.
- Celosvětová poptávka po energii stále roste. Očekává se, že celosvětová poptávka po energii (a s ní také emise CO2) vzrostou do roku 2030 přibližně o 60 %. Celosvětová spotřeba ropy se od roku 1994 zvýšila o 20 % a odhaduje se, že celosvětová poptávka po ropě poroste o 1,6 % za rok.
- Ceny ropy a zemního plynu rostou. V Evropské unii se během posledních dvou let téměř zdvojnásobily a ceny elektřiny tuto tendenci následovaly. Spotřebitele to staví do obtížné situace. Vzhledem k rostoucí celosvětové poptávce po fosilních palivech, napjatých dodavatelských řetězcích a zvyšující se závislosti na dovozech budou ceny zemního plynu a ropy pravděpodobně růst i nadále. Mohou však být impulsem pro vyšší energetickou účinnost a inovace.
- Naše klima se stále otepluje. Podle Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) již skleníkové plyny zeměkouli oteplily o 0,6 stupně. Nebudou-li učiněny žádné kroky, dojde do konce století k oteplení v rozsahu 1,4 až 5,8 stupně. Všechny regiony na světě – včetně Evropské unie – budou čelit závažným důsledkům pro hospodářství a ekosystémy.
- V Evropě se dosud nerozvinuly plně konkurenční vnitřní trhy s energií. Pro dosažení tohoto cíle by se měla rozvíjet vzájemná propojení, musí existovat účinné právní a regulační rámce, které se v praxi v plné míře uplatňují, a je třeba přísně vymáhat dodržování pravidel Společenství pro hospodářskou soutěž.
Kromě toho, má-li Evropa úspěšně čelit řadě úkolů, které před ní stojí, a řádně investovat do budoucnosti, měly by sjednocování odvětví energetiky řídit tržní síly.
Takové je nové energetické prostředí 21. století. Je to prostředí, v němž hospodářské regiony světa závisejí jeden na druhém, pokud jde o zabezpečení dodávek energie, prostředí stabilních hospodářských podmínek a zajištění účinných kroků proti změnám klimatu. Důsledky tohoto prostředí každý přímo pociťuje, neboť přístup k energii je základem každodenního života všech Evropanů. Občané jsou ovlivněni vyššími cenami, ohrožením dodávek energie i změnami evropského klimatu. Udržitelná, konkurenceschopná a bezpečná energie je jedním ze základních pilířů civilizace.
EU je světovou jedničkou v řízení poptávky, v podpoře nových a obnovitelných forem energie i ve vývoji nízkouhlíkových technologií. Jestliže Evropská unie jednotně podpoří novou společnou politiku v oblasti energetiky, pak může Evropa být v čele celosvětového úsilí o hledání energetických řešení.
Je třeba jednat rychle, protože v odvětví energetiky trvá mnoho let, než se inovace začnou projevovat. Rovněž musí být i nadále podporována rozmanitost typů energií, zemí původu a tranzitních zemí. Tímto způsobem se vytvoří podmínky pro růst, pracovní příležitosti, vyšší jistotu a lepší životní prostředí.
Z dokumentů jak EU, tak světových, vidíme velkou prioritu kladenou na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Po přijetí Směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektrickou energií Evropský parlament a Rada Evropské unie konstatovaly, že v současné době je potenciál obnovitelných zdrojů energie ve Společenství využíván nedostatečně.
Společenství uznává potřebu podporovat obnovitelné zdroje energie jako prioritní opatření, jelikož jejich využívání přispívá k ochraně životního prostředí a k udržitelnému rozvoji. Kromě toho umožňuje vytvořit lokální zaměstnanost, má pozitivní dopad na sociální soudržnost, přispívá k bezpečnosti zásobování a umožňuje splnit rychleji cíle z Kjóta. Proto je nutné zajistit, aby tento potenciál byl lépe využíván v rámci vnitřního trhu s elektřinou.
Podpora elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie je velkou prioritou Společenství z důvodů bezpečnosti a diverzifikace zásobování elektřinou, ochrany životního prostředí a sociální a hospodářské soudržnosti. Rostoucí využívání elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie představuje důležitou část balíčku opatření potřebných ke splnění Kjótského protokolu.
Směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou vstoupila v platnost 27. října 2001 s tím, že členské státy měly upravit svou národní legislativu v souladu s touto Směrnicí do 27. října 2003. Hlavním cílem Směrnice je zajistit, aby byl v rámci Společenství splněn globální indikativní cíl 12% podílu obnovitelných zdrojů energie v celkové energetické spotřebě v roce 2010 a zejména indikativní cíl 21% (pro celou EU25) podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny v roce 2010.
V Příloze ke Směrnici jsou uvedeny národní indikativní cíle členských států EU spolu s prohlášeními těchto států za jakých předpokladů je mohou splnit, respektive co může splnění indikativního cíle ohrozit. V návaznosti na tyto cíle jsou členské státy povinny zavést takový systém podpory využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů, který zajistí naplnění těchto cílů. Takto lze charakterizovat základní filozofii a ducha Směrnice.
Česká republika při podpisu Smlouvy o přistoupení k EU dohodla, že do Směrnice 2001/77/ES budou doplněny referenční hodnoty pro stanovení národního indikativního cíle pro ČR v této výši:
| Stát | Výroba elektřiny z OZE v TWh v roce 1997 | Podíl hrubé tuzemské spotřeby elektřiny z OZE v % v roce 1997 | Podíl hrubé tuzemské spotřeby elektřiny z OZE v % v roce 2010 |
| Česká republika | 2,36 | 3,8 | 8 |
Dále se dohodlo, že v Příloze ke Směrnici se poznámky za ČR pod čarou doplní takto:
„Při přihlížení k orientačním referenčním hodnotám stanoveným v této příloze Česká republika poznamenává, že možnost dosažení uvedeného orientačního cíle vysoce závisí na klimatických faktorech, jež významně ovlivňují úroveň využití vodní, sluneční a větrné energie. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů byl schválen vládou v říjnu roku 2001 a uvádí jako cíl podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů 3,0 % hrubé spotřeby elektřiny (vyjma velkých vodních elektráren s výkonem nad 10 MW) a 5,1 % (včetně velkých vodních elektráren s výkonem nad 10 MW) do roku 2005. V případě nedostatku přírodních zdrojů je dodatečné významné rozšiřování výkonu u velkých i malých vodních elektráren vyloučeno.“
Klíčovým bodem směrnice měl být systém podpory. Byly diskutovány různé přístupy, včetně povinných kvót a jednotného systému podpory. Směrnice 2001/77/ES nestanovila jednotný či doporučený systém podpory, ale pouze to, že národní systémy podpory musí umožnit dosažení stanovených národních indikativních cílů. Směrnice zavazuje Komisi EU k vyhodnocení zkušeností získaných členskými státy při používání různých systémů podpory a případnému předložení návrhu na sjednocení postupu v rámci EU.
Směrnice vedle splnění indikativního cíle požaduje:
- pregnantně definovat účel zákona,
- definovat precizně obnovitelné zdroje, zvláště biomasu a vymezit druhy obnovitelných zdrojů, na které se bude vztahovat podpora,
- vytvořit pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů takové podpůrné schéma, které zajistí dosažení vytčených národních cílů a zároveň bude kompatibilní s principy fungování vnitřního trhu s elektřinou,
- popsat a zabezpečit proces certifikace elektřiny z obnovitelných zdrojů,
- předložit způsob, jakým budou zjednodušeny správní postupy při povolování zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů,
- stanovit transparentní pravidla rozdělení nákladů na připojení obnovitelných zdrojů elektřiny do sítě,
- určit, kdo bude vypracovávat požadované zprávy pro Evropskou komisi.
Mohlo by Vás také zajímat:
| Sdílet | Tweet |
|
