Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

1. srpna 2008, Autor: varner
Nezařazené články

Ohřev TUV

 
Zásobníkový ohřívač nad umyvadlem Zásobníkový ohřívač pod umyvadlem

Nebývalý rozmach tepelné techniky přinesl zákazníkům skutečně širokou paletu možností ve výběru způsobu přípravy teplé užitkové vody. Se stále postupující plynofikací spotřebitelé více využívají kotle na zemní plyn s možností přípravy teplé užitkové vody buď průtočným způsobem a nebo využitím kotle jako zdroje tepla pro zásobníkový ohřívač TUV.
V oblibě samozřejmě zůstává příprava TUV oddělená od dodávky tepla pro vytápění pomocí průtočných elektrických či plynových ohřívačů a nebo v elektrických či plynových zásobníkových ohřívačích. Nemůžeme samozřejmě opomenout přípravu TUV ve spotřebičích na tuhá paliva, jako jsou stále oblíbené (a spolehlivé, jednoduché, levné) brutary či lázeňská kamna.
Pro úplnost bychom doplnili, že zdaleka ne všichni spotřebitelé si připravují TUV ve vlastních zařízeních. Zvláště obyvatelé bytů využívají možnost teplárenské dodávky teplé užitkové vody. Provoz teplárenského zařízení pak není omezen pouze na otopné období, což je z ekonomického hlediska velmi pozitivní skutečnost. Považujeme za vhodné upozornit, že teplárenská dodávka teplé užitkové vody může být v současné době a úrovni techniky považována za jeden z nejkomfortnějších způsobů. V případě využití vlastních (použitelný je i termín decentrálních nebo distribuovaných) zařízení pro přípravu TUV je naše spotřeba omezována technickými parametry ohřívače, kterými jsou především tepelný výkon a nebo objem zásobníku.

Výpočet spotřeby TUV
Pro odhad spotřeby teplé užitkové vody v bytové jednotce či rodinném domku můžeme využít například orientačních hodnot měrných spotřeb. Obvykle se uvažuje průměrná spotřeba 82 litrů TUV na jednu osobu denně při celodenním užívání bytu, minimálně však alespoň 0,2 m3 vody za den. Stanovení potřeby TUV je údaj směrodatný pro volbu objemu zásobníkového ohřívače a nebo velikost tepelného výkonu. Stanovuje se na základě potřeby teplé užitkové vody v posuzované jednotce. Naší snahou při výběru ohřívače TUV je docílit spolehlivé dodávky teplé užitkové vody.

Definice pojmů
Teplá voda
– voda na výtoku vzniklá smíšením vody studené z vodovodního řadu a teplé užitkové vody (TUV), která je připravována v ohřívači TUV
Teplá užitková voda – TUV – pod tímto pojem rozumíme vodu připravovanou v ohřívači TUV

Co potřebujeme znát pro určení spotřeby teplé vody
Kolik je osob v domácnosti?
Jaké je vybavení domácnosti a nebo domu, tj. umyvadla, sprchy, vany, myčky a nebo ohřev bazénové vody?
Využití teplé vody (stále –denně, a nebo sezónně či pouze příležitostně?
Bude současný a tím i zvýšený (nárazový) odběr na několika odběrných místech (výtocích) současně?

Jaká je poloha jednotlivých odběrných míst
Při podrobnějším odhadu spotřeby teplé vody je možné vycházet ze spotřeb vody a nebo z objemů sanitárních zařízení.

Výstupní teplotu vody na odběrném místě můžeme odvodit pomocí směšovací rovnice:

kde

  • tv je výstupní teplota vody na odběrném místě
  • ts teplota studené vody z vodovodního řadu
  • tohř teplota vody ohřáté v ohřívači
  • ms hmotnost studené vody v kg, možno dosadit množství v litrech
  • mohř hmotnost TUV v kg, možno dosadit nožství v litrech

Orientační hodnoty spotřeby teplé vody při činnostech v domácnosti a teploty vody jsou k dispozici v následující tabulce.

Zásobníkový ohřívač TUV jako nenápadný doplněk interiéru moderní koupelny

Dalším, velmi důležitým faktorem, je nastavení výstupní teploty. Správným nastavením teploty zaručíme, že na výtokové baterii bude k dispozici voda o požadované teplotě.
Pro teplárenskou dodávku TUV platí, že musí být odběrateli k dispozici v teplotním rozsahu 45 – 60 °C. Výstupní teplotu na vlastním ohřívači TUV nastavujeme v rozmezí 50 až 80 °C. Za optimální teplotu vody na zásobníku se považuje 55 až 60 °C. Je zřejmé, že pokud teplota TUV na výtoku neodpovídá našim představám, může docházet  neúměrným ztrátám energie v rozvodech TUV. Potom jsme nuceni provést úsporná opatření, např. dodatečnou tepelnou izolaci.
Vzdálenost ohřívače od výtoku by měla být co nejmenší, tato skutečnost je však v mnoha projektech rodinných domků respektována. Místem s největší spotřebou TUV zde bývá koupelna, proto se prioritně umísťuje zdroj TUV tam. Pokud nám to stavební dispozice nedovolí, menší lokální spotřeby lze řešit např. malým průtočným a nebo zásobníkovým ohřívačem. Ale, v případě těchto menších elektrických spotřebičů je třeba alespoň trochu uvážit ekonomiku provozu a volbu vhodné sazby elektrické energie. Zvláště v běžných jednotarifních sazbách D01nebo D02 je elektrický ohřev TUV nákladnou záležitostí. Totéž se týká i praček, kde je voda k pracímu cyklu ohřívána právě elektrickým topným tělesem. Doporučujeme se při výběru nového spotřebiče orientovat podle energetického štítkování (této problematice se budeme věnovat v příslušné pasáži tohoto příspěvku).

Spotřeba energie
Spotřeba energie pro přípravu TUV je směrodatnou hodnotou pro vyhodnocení ekonomiky provozu ohřívače TUV. K dispozici pro tento výpočet máme kalorimetrickou rovnici.

kde

  • Q je teplo potřebné k ohřátí TUV v kWh
  • m je hmotnost vody, kde je možno dosadit objem vody v litrech
  • t2 je požadovaná výstupní teplota vody
  • c měrná tepelná kapacita vody 4,18 kJ/kg.K
  • t1 je počáteční teplota vody z vodovodního řadu, v našich podmínkách uvažujeme 8 °C v letním období a 12 °C v období zimním.

Dobu ohřevu TUV pak stanovíme z jednoduchého vztahu

kde

  •  t je doba potřebná k ohřevu
  • Q je množství tepla potřebného k ohřevu v kWh
  • η je účinnost ohřívače, kde orientačně použijeme hodnoty 0,98 pro ohřev elektrický průtočný, 0,95 elektrický zásobníkový, 0,9 přímotopný plynový, 0,82 plynový průtočnýP příkon ohřívače TUV v kW

Podrobněji se hodnoty dají odečíst z následujícího grafu. Pro výpočet jsme použili závislost času na výkonu ohřívače pro ohřev 100 litrů vody, a to z teploty 10 na 60°C. Do výpočtu není zahrnuta účinnost ohřevu (z tohoto důvodu používáme pojem výkon, nikoliv příkon), neboť se liší podle jednotlivých druhů spotřebičů. Pokud ji budete chtít do výpočtu zavést, stačí dobu ohřevu vydělit účinností např. podle podkladů od výrobce a nebo podle informativních hodnot uvedených výše.
K ohřevu vody na 60°C spotřebujeme 5,8 kWh, což je zhruba 21 MJ. Uvedenou spotřebu energie dále musíme vydělit účinností ohřívače, abychom dostali korektnější hodnoty.
Z grafu je patrné, že vysoké požadavky na výkon mají především ohřívače průtokové a nebo zásobníky s větším objemem např. více než 300 l. Doba ohřevu (nabíjení zásobníku) s nízkým příkonem neúměrně prodlužovala. V informativní příloze normy pro návrh ohřevu TUV je možné získat následující hodnoty k orientaci v problematice průtočného odběru. Vodu připravujeme na teplotu 55 °C, ve sloupci 2 naleznete přibližnou hodnotu přítoku TUV do výtoku a doporučený příkon průtočného ohřívače pro zadaný druh odběru.

Stanovení příkonu průtočného spotřebiče je poněkud obtížnější záležitost, neboť závisí na množství vody (průtoku vody), které protéká výměníkem průtočného ohřívače. Pokud výkon nedostačuje, při zvýšeném průtoku nestačí výměník ohřívat studenou vodu na nastavenou hodnotu, voda na výstupu je tedy studenější. Klasickým problémem je napouštění vany, zvláště u průtokových ohřívačů se zanedbanou údržbou (znečištěné teplosměnné plochy), kdy jste si museli vodu pro koupel doslova nakapat. Na druhou stranu, pokud kohoutek otevřete jen málo, starší karma vás spolehlivě opaří. Tento problém je již v současnosti vyřešen využitím moderních regulací a armatur chránících proti opaření.

Kolik nás stojí ohřev TUV?
Můžeme to odhadnout například podle výše uvedených vztahů. Řekněme, že napouštíme vanu o objemu 200 l teplou vodou 40 °C, teplota TUV na přítoku do baterie 55 °C. Pomocí směšovací rovnice vypočteme poměr teplá/užitková, který je v daném případě zhru- ba 133 litrů TUV o teplotě 5 °C. Z výše uvedených podkladů pak spotřebu energie pro ohřev TUV odhadneme zhruba na 7 kWh. Pokud užíváme ohřev elektrickou energii v akumulační sazbě, pro vyhodnocení ceny elektrické energie je nutné započíst také stálé platby za jistič (podrobné informace v příspěvku Energetika RD v tomto vydání časopisu). Stejně tak postupujeme i v případě zemního plynu. Pokud ohříváme vodu v nepřímotopných zásobnících, například pomocí kotle na tuhá paliva, je vhodné propočíst energetický obsah paliva (výhřevnost) spotřebované v inkriminované době a vydělit jeho pořizovací cenou.Tím dostaneme jednotkovou cenu energie, tu pak můžeme vynásobit množstvím energie potřebné pro ohřev TUV. Svou roli zde samozřejmě hraje účinnost ohřevu TUV.

Základní rozdělení spotřebičů
V zásadě můžeme ohřev TUV realizovat způsobem zásobníkovým nebo průtočným.
a) průtočný způsob je používán mnoho desítek let a těší se trvalé oblibě. Základním znakem je možnost odebrat libovolné množství TUV, maximální průtok vody o požadované teplotě je však omezen příkonem ohřívače TUV
b) zásobníkový způsob vykazuje zhruba opačné vlastnosti, průtok je libovolný, množství TUV je však omezeno velikostí zásobníku. Pokud je zásobník vyčerpán, je třeba vyčkat jeho dalšího nabití.

Zásobníkové ohřívače
Zásobníkový způsob ohřevu je vhodný např. pro rodinné domky s jednou či více bytovými jednotkami, tedy tam, kde se bude očekávat více současných odběrů vody. Z výše uvedeného je patrné, že pokud bychom současně napouštěli dvě vany, k zajištění požadované teploty bychom pohřebovali příkon průtokového ohřívače alespoň 50 kW.
Zásobníkové ohřívače můžeme rozdělit na přímotopné a nepřímotopné. Přímotopné mají zabudován topný element, kterým může být např. elektrické topné těleso a nebo např. plynový hořák. Nepřímotopné mají v sobě zabudován výměník tepla, do kterého je vedena otopná voda z externího zdroje tepla, např. kotle, solární kolektory.
Zásobníkové ohřívače se vyznačují těmito základními vlastnostmi:

  • + množství ohřáté vody je omezeno pouze velikostí zásobníku
  • + nízké provozní náklady
  • + možnost kombinovat ohřev pomocí několika různých zdrojů tepla, solární okruh s plynovým kotlem, tepelné čerpadlo s elektrickým dohřevem, kotle na tuhá paliva a elektrický dohřev TUV
  • +vhodné k vyrovnávání špiček ve spotřebě, jejichž krytí by vyžadovalo značný výkon průtokových ohřívačů, využitelný pouze několik hodin či dní v roce (tzv. load factor)
  • - velikost ohřívače
  • - ohřev TUV trvá delší vodu

Konstrukčně může být zásobník řešen jako beztlakový nebo tlakový. Beztlakový zásobník je většinou zásobník menšího objemu, ve kte- rém se neprojevuje tlak vody z vodovodního řadu. Výtok vody ze zásobníku je řešen přepadem, pro odběr proto musíme následně použít speciální beztlakovou baterii. Konstrukčně je třeba sledovat, jakým způsobem je řešeno rozpínání vody, neboť se lze setkat i s přepadem do umyvadla, což není právě estetické. Tento zásobník používáme pouze pro jedno odběrné místo, kde je umístěn nad zařizovacím předmětem, v modernějších aplikacích je pak schován pod ním. Tlakový zásobník je z hlediska provozu výhodnější.
Tlaková nádoba umožňuje dopravu ohřáté vody k více spotřebičům a také použití větších objemů zásobníku. Zásobníky do objemu 200 l jsou konstruovány většinou jako závěsné, větší objemy pak pokrývají zásobníky stojací.
Výhodné, jak jsme již zmínili výše, jsou zásobníky kombinované (bivalentní), které umožňují připojení více zdrojů tepla (obvyklou součástí bývá elektrické topné těleso). Druhým zdrojem tepla nejčastěji bývá zdroj tepla objektu, tedy kotel na plyn nebo tuhá paliva či některý méně tradiční zdroj. V zásobníku je tedy umístěna elektrická topná vložka, případně výměník pro další zdroj tepla (nejčastěji spirálový had či dvouplášť), termostat a ochranná anoda. Nádoba bývá ocelová smaltovaná či nerezová, izolovaná polyuretanovou pěnou.
Je vhodné se zamyslet také nad různými provozními režimy podle jednotlivých druhů energií, které využíváme. Ohřev TUV je energeticky poměrně náročnou záležitostí, proto se snažíme provozovat ho s co nejnižšími náklady. V případě elektrické energie samozřejmě využijeme dvoutarifní sazby pro akumulační sazby. Elektrickou energii pro přípravu TUV pak spotřebováváme v tzv. době platnosti nízkého tarifu. Na rozdíl od elektrické energie, ve spotřebě zemního plynu nejsme nikterak omezováni, je nám k dispozici 24 hodin denně za jednotnou cenu.
Pokud vlastníme kotel na tuhá paliva, můžeme s výhodou využít kombinovaných zásobníků s instalovaným elektrickým topným tělesem. V zimním (otopném) období (kotel v provozu) nabíjíme zásobníkový ohřívač TUV pomocí kotle na tuhá paliva, v období letním (kotel mimo provoz, odstaven) pak k ohřevu využíváme elektrickou energii, samozřejmě v příslušné dvoutarifové sazbě. Ohřev pomocí elektrické energie nám též umožní překlenout poruchové provozní stavy kotle v otopném období. V naší zemi je však často příprava TUV a výtápění zcela oddělena a na sobě nezávislá. Významný pojem, se kterým se setkáváme při zásobníkovém ohřevu, ať již pomocí samostatného spotřebiče a nebo ve spolupráci s externím zdrojem tepla je tzv. cirkulace. Oč jde? Nespotřebovaná TUV chladne v potrubních rozvodech TUV neboť obvykle nejsou zaizolovány tak dobře jako zásobník (pokud jsou zaizolovány vůbec). Problematické to je zejména u rozsáhlejších rozvodů TUV, kde musíme odtočit desítky litrů vody než se k nám dostane ohřátá voda ze zásobníku. To samozřejmě zabírá čas a zvyšuje spotřebu pitné vody. Proto se do okruhu TUV osadí oběhové čerpadlo, které pokud teplota v okruhu TUV poklesne pod nastavenou teplotu, vrátí vychladlou TUV zpět do zásobníků a dopraví do nich ohřátou TUV ze zásobníku. Je zřejmé, že cirkulace je spíše komfortní funkcí, která nepřináší významnější energeticky úsporný efekt. Je vhodnější řešit přípravu TUV co nejblíže místa největší spotřeby, u vzdálenějších odběrů např. v kuchyni je pak vhodné uvážit instalaci malého zásobníkového
či průtočného ohřívače TUV.
Na závěr části o zásobnících je obtížné se nevyhnout otázce, zda je levnější ohřev pomocí zemního plynu a nebo elektrické energie. Obě jsou nám dodávány prostřednictvím distribučních sítí a obě jsou samozřejmě zatíženy stálými měsíčními (fixními) platbami, které nezávisí na množství odebrané energie. Zanedbávat tyto položky je naprostý nesmysl, hojně používaný argument, že stálé platby zanedbáme nebo je „jakoby“ převedeme na jiné spotřebiče neobstojí. Vždyť dvoutarifní sazbu pro akumulační ohřev TUV si sjednáváme právě kvůli zásobníkovému ohřívači TUV. Díky existenci stálých plateb (danajský dar regulátora) však můžeme výslednou cenu za jednotku energie pouze více či méně sofistikovaně odhadovat.

Průtočné ohřívače
Tato zařízení umožňují dodávku TUV v libovolném množství, průtok teplé vody o požadované (nebo nastavené) teplotě je omezen výkonem spotřebiče (tedy například výkonem plynového hořáku či topného elektrického tělesa. Naproti tomu, průtočný způsob ohřevu TUV je mnohem hygieničtější než zásobníkový, neboť TUV je připravována podle okamžité potřeby a nikoliv skladována v zásobníku. Základní vlastnosti průtokových ohřívačů lze jednoduše shrnout následovně.

  • + hygienický ohřev pouze potřebného množství TUV
  • + menší energetické ztráty v rozvodech TUV
  • + menší rozměry, pohotová dodávka TUV 24 hodin denně
  • - požadavek na vyšší příkon – u zásobníkových ohřívačů (byt a nebo RD) řádově kW, u průtočných řádově desítky kW. Z toho plyne větší konstrukční náročnost a tím i náročnost finanční
  • - požadavek na vyrovnaný tlak vody – pokud tlak vody kolísá (např. u domácích vodáren), kvalita výstupní vody z ohřívače neodpovídá požadovaným hodnotám, pokud nedodrží meze zadané výrobcem, může dojít k poruše zařízení.

Průtočný způsob ohřevu TUV zemním plynem lze realizovat buď v samostatném spotřebiči (tzv. karmy) a nebo kombinovaně např. v plynovém kotli (kombinované závěsné kotle plynové). Volba jednoho či druhého způsobu závisí na stavebních dispozicích, technických možnostech, záměru investora a mnoho dalším.
Samostatnou kapitolou jsou elektrické průtokové ohřívače. Při použití průtokových ohřívačů jsou zpravidla vyžadovány větší elektrické příkony a to znamená mít dostatečně dimenzované jističe. Od velikosti jističů se totiž bohužel následně odvíjejí i poplatky dodavatelům elektrické energie, a tedy provoz těchto spotřebičů je hospodárný, jen pokud jsou jističe navýšeny z důvodu používání jiných elektrických zařízení (elektrického vytápění, tepelného čerpadla). Například pro ohřívač o příkonu 18 kW potřebujeme 3x32 A jistič.
Vhodné a někdy nutné je pak blokovat z důvodu vysokého příkonu provoz dalších spotřebičů při zapnutí průtokového ohřívače. Průtokové ohřívače lze používat běžně s dvouventilovými bateriemi, pákové baterie musí být však speciální. Dále je třeba si uvědomit, že při příkonech nad 5 kW je nutné většinou třífázové připojení. Z tohoto důvodu se dnes dává přednost malým průtokovým ohřívačům pro umyvadlo nebo dřez řádově do 5 kW.

Elektrický průtokový ohřívač pro větší doběry Koupelnový průtokový ohřívač s výtokovou armaturou se sprchovou hlavicí

Vhodná velikost jističe
Na tomto místě, i když poněkud méně obvyklém, chceme reagovat na časté dotazy vás čtenářů, jak lze poměrně jednoduše odhadnout potřebnou velikost jističe pro jednotlivé odběry. Představíme tedy několik orientačních vztahů, které mohou posloužit k odhadnutí vhodné velikosti jističe.
Využijeme vztah pro výpočet zdánlivého výkonu střídavého proudu v trojfázovém elektrickém obvodu.

kde

  • S je elektrický výkon zdánlivý
  • Uf napětí mezi fázemi 230 V
  • I je velikost proudu v ampérech

Pro výše uvedený příklad průtokového ohřívače o příkonu 18 kW je tedy navržen jistič 3x32 A. Ze vztahu pak lehce odvodíme, že k vyskočení (správně vybavení) jističe dojde, pokud budeme odebírat výkon větší než 22 kW.
Zásobníkové ohřívače jsou na tom mnohem lépe, neboť vyžadují příkon zhruba 2 až 3 kW. To odpovídá potřebné hodnotě jističe zhruba 3x3 A (nejde o tiskovou chybu), bez obav je tedy můžeme instalovat prakticky kdekoliv. Navíc, akumulační spotřebič se vzhledem k nízkým nárokům na příkon nemusí ovlivnit současnou požívanou velikost jističe.
Opačně, v určitém okamžiku požadavek na příkon domácnosti dosáhne 10 kW. Jakou je vhodné zvažovat velikost jističe v trojfázovém rozvodu. Podle výše uvedeného vzorce to je jistič 3x16 A.

Nepřímotopné zásobníky
Jak by jistě mnohý odborník potvrdil, v mnoha znacích (ať jde o způsob návrhu atd.) spojují uživatelské výhody zásobníkového a průtočného ohřevu. Nepřímotopný zásobník obsahuje výměník tepla, napojený k externímu zdroji. Zdroje tepla v rodinných domcích mají výkon zhruba řádově desítky kilowatt. V případě požadavku na ohřev TUV je tepelný výkon kotle převeden do zásobníku. Podle výše uvedených podkladů (graf 1) zjistíme, že k ohřevu 100 l vody při výkonu zdroje tepla 18 kW stačí cca 20 minut. Jelikož běžné výtokové baterie mají při plném otevření průtok 6 l/min, doba nabíjení zásobníku 120 l je tedy stejná jako
doba jeho vypouštění. Prakticky tedy máme zdroj, který nás neomezuje na množství vody a ani na průtoku.
Nepřímotopné zásobníky mají velmi široké uplatnění, lze je napojit na kotle pro tuhá, kapalná či plynná paliva, jako dodatečné řešení ohřevu TUV k stávajícím zdrojům a další.

Méně obvyklé způsoby
Omlouváme se za trochu zavádějící název, neboť z obecného pohledu se vždy jedná o zásobníkový nebo průtočný ohřev.
Stále dynamičtěji se prosazuje příprava TUV pomocí solárních systémů, o kterých jsme psali v časopise Energie pro Život číslo 2/2004. Vzhledem k potenciálu sluneční energie (vysoký příkon v letním období) jejich výhoda spočívá především v letním ohřevu TUV „zdarma“. Uvozovky jsme použili oprávněně, neboť instalace profesionálního solárního systému s vysokou účinností vyžaduje nemalé finanční prostředky. Prostá návratnost této investice se pohybuje zhruba kolem desíti až patnácti let. Ale pozor, tato návratnost je vztažena k současným cenám energií, o jejichž udržitelnosti na dalších pět let můžeme s úspěchem pochybovat.
Dalším zajímavým způsobem je příprava TUV pomocí tepelných čerpadel, které jak je určitě dostatečně známo, převádějí nízkopotenciální teplo na vyšší teplotní úroveň. Celkový tepelný výkon tepelného čerpadla se pak skládá z tepla dodaného z vnějšího prostředí a elektrické energie pro pohon kompresoru. Tepelné čerpadlo vyprodukuje informativně zhruba třikrát více energie tepelné, než kolik spotřebuje energie elektrické (placené) pro pohon kompresoru. Výstupní teplota TUV je omezena výstupní teplotou tepelného čerpadla, která je standardně uváděna v rozmezí 45 a 55 °C. Nevýhodou jsou také nesrovnatelně vyšší pořizovací náklady v řádech stovek tisíc korun. Z energetického hlediska se však jedná o nejefektivnější spotřebiče, vedle kterých je spalování dřeva v kamnech energetickým barbarstvím:-). Ekonomika však v tomto případě mluví naprosto odlišným jazykem než fyzika.

Kolik stojí popisované spotřebiče?
K ceně si připojíme i stručnou charakteristiku ohřívače

Průtočné ohřívače

  • elektrický s nízkým výkonem cca 5 kW pro malé spotřeby TUV – od 4 000 Kč
  • elektrický s větším výkonem odběry 12 až 24 kW – od 8 000 Kč
  • plynový průtočný pro menší odběr – od 4000 Kč
  • plynový průtočný (tzv. karma) – od 9000 Kč

Zásobníkové ohřívače přímotopné

  • plynové přímotopné zásobníkové objemy od 150 l – od 25 000 Kč
  • elektrické přímotopné zásobníkové (smaltovaná ocel) objemy od 150 l – od 15 000 Kč
  • elektrické přímotopné zásobníkové (nerez) – od 150 l od 25 000 Kč
  • elektrické zásobníkové malé objemy (cca 20 l) – od 4000 Kč

Zásobníkové ohřívače nepřímotopné

  • nepřímotopné (smalt ocel) kombi od 160 l – od 10 000 Kč
  • nepřímotopné zásobníkové (smalt) od 160 l – od 8 000 Kč
  • nepřímotopné zásobníkové nerez od 160 l – od 25 000 Kč

Cenový rozdíl mezi elektrickými a plynovými přímotopnými zásobníkovými ohřívači je způsoben složitější technologií. Jak by mnozí správně namítli, pro lepší interpretaci cen by bylo vhodné mnohem podrobnější dělení, ale k účelu seznámení se z cenovými hladinami je myslím dostačující.

Energetické štítkování
Zákon 406/2000 Sb., ve vyhlášce 215/2001 Sb. ukládá povinnost energetického štítkování elektrických spotřebičů sloužící k přípravě TUV zásobníkovým způsobem, napájených ze sítí nízkého napětí. Elektrický zásobníkový ohřívač musí být štítkem vybaven povinně, plnění povinnosti kontroluje dotčený orgán státní správy, v tomto případě ČOI.
Na štítku se můžeme dozvědět poměrně zajímavé údaje, které nejsou stanoveny výpočtem, ale praktickým měření podle stanovených postupů. Jedná se zejména:

  • stanovení třídy účinnosti (použití osvětlíme dále ve výpočtu)
  • ztráta tepelné energie akumulačního zásobníku za 24 h – nutno stanovit výpočtem, na štítku je uvedena ztráta tepla ve Wh přepočtena na 1 l
  • doba ohřevu náplně v hodinách (zpravidla z 15 na 65 °C)
  • spotřeba elektrické energie potřebná k ohřevu náplně z 15 na 65 °C

Co znamená třída energetické účinnosti vysvětluje následující tabulka

Je zřejmé, že spotřebič třídy A je nejúspornější (nejúčinnější), spotřebič třídy G nejméně účinný (provozně nejdražší).
Častá otázka všech spotřebitelů je, vyplatí se připlatit za A, nebo stačí levnější provedení G, neboť úspory energie nepokryjí zvýšené náklady na spotřebič. V tomto vám sice energetický štítek neporadí, ale je neocenitelným podkladem k provedení jednoduchého výpočtu.
Stanovení denní ztráty energie je potom velmi jednoduché. Vynásobíme tepelnou ztrátu uvedenou na štítku objemem zásobníkového ohřívače, který je uveden tamtéž. V případě 200 l zásobníku kategorie B za den ztratíme kolem 1,4 kWh, v případě 200 l zásobníku kategorie F je to již 2,8 kWh. V tomto případě se jedná o rozdíl 1,4 kW elektrické energie, kterou pro naše účely oceníme částkou 1,5 Kč (se zahrnutím stálých plateb). Denně tedy přicházíme o 1,4 kWh, tedy zbytečně vynakládáme 2,1 Kč denně. Navíc, ztratíme-li za den 1,4 respektive 2,8 kWh, znamená to snížení teploty zásobníku o 5, resp. 10 °C.
Z pohledu jednoho dne částku přehlédneme, nikoliv však z pohledu roku či doby životnosti (pro naše účely uvážíme 10 let). Za rok provozu spotřebiče F oproti spotřebiči B ztratíme 511 kWh, tedy 770 Kč. Za deset let je to tedy 5110 kWh, tedy 7700 Kč. Ale nelze předpokládat, že cena elektrické energie bude stálá. Pokud budeme uvažovat zdražení i jenom 5 % ročně, za deset let provozu spotřebiče F vynaložíme oproti spotřebiči D navíc výdaj kolem 11 000 Kč.

Jak ušetřit na přípravě TUV
A na závěr několik tipů a triků, jak šetřit na přípravě teplé užitkové vody. Hledáme optimální řešení pro naší situaci, která je kombinací účinného využívání energie, komfortní obsluhy a také přijatelných nákladů. Technická opatření zahrnují zejména:

  • zlepšení technického stavu zařízení pro ohřev vody tak, aby na výstupu byla vždy k dispozici voda o teplotě 45°C
  • omezení a řízení doby cirkulace
  • příprava TUV co nejblíže místu spotřeby, omezení délky rozvodu
  • výměna výtokových armatur za moderní úsporné pro snížení spotřeby vody (perlátory, úsporné sprchové hlavice)
  • úsporné chování
  • volbou vhodného spotřebiče plánovaného využití, vhodné dimenzování

Pokud se rozhodujeme o elektrickém zásobníkovém spotřebiči, důsledně využívejme energetické štítkování a věnujte trochu času na úvahu a získání dalších informací.
Při výběru vhodného spotřebiče pro ohřev TUV věnujte čas také konzultacím s energetickými poradci a výrobci i prodejci těchto zařízení. Věříme, že vám tento předložený materiál přinesl dostatek počátečních informací.

Miroslav Götz, gotz@ceskaenergetika.com

Sdílet

Komentáře

Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.