Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

20. srpna 2008, Autor: varner
Nezařazené články

Dálkové teplo

Přijdete večer v zimě domů a první co vás doma přivítá je tepelná pohoda. Ano, dnes už bereme za samozřejmost přijít do příjemně vytopeného bytu, kde nás hřejí radiátory. Bez starostí o to, kdo donese dřevo nebo uhlí ke kamnům. Bez starostí o to, kdo kamna připraví k zátopu. Bez starostí o to, kdo vybere popel, kdo vyčistí kamna, kdo bude přikládat a kdo bude uklízet ten nepořádek kolem kamen.

Samozřejmě, že přibyly jiné starosti. Především, který z pohodlných a čistých způsobů vytápění si zvolit a kolik nás to bude stát? Nabízí se nám individuální vytápění zemním plynem, elektřinou, obnovitelnými zdroji, ale i uhlím nebo dálkové vytápění. A o něm bychom si měli něco říci. Tytam jsou doby, kdy pokrok byl hodnocen podle množství a velikosti kouřících komínů. Ale právě tehdy, na začátku 20. století, u nás vznikaly první soustavy dálkového vytápění. Celkem logicky přinesla průmyslová centra i zhuštění osídlení kolem nich. Kotelny pak vedle tepla a elektřiny pro podniky začaly dodávat první teplo i pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody do dělnických kolonií a dalších obytných i kancelářských budov.

Vysoký komín teplárny odvádí
spaliny  do vyšších vrstev atmosféry.
Nedochází tak ke vzniku inverze
jako  u lokálního vytápění uhlím.
Jedna z prvních motorových tepláren
u nás byla postavena v Děčíně
Kotel pro spalování biomasy v Rokytnici
v Orlických horách

Co rozumíme pod pojmem teplárenství?
U veřejnosti je pojem teplárenství a dálkové či centralizované zásobování teplem pojat poměrně šířeji než u odborné energetické veřejnosti. Pro tu je teplárenství charakterizováno větším centrálním nebo blokovým zdrojem, venkovními rozvodnými sítěmi a předávací stanicí, kde se upravuje teplo pro další využití u konečného spotřebitele. V následujícím příspěvku se budeme držet této charakteristiky. Ovšem v širším obecnějším pojetí se za dálkové zásobování teplem považuje takový způsob vytápění, kdy je zdroj mimo byt. Takže sem můžeme zařadit i domovní kotelnu v činžovním či panelovém domě, nikoliv však v rodinném domku.
Základním znakem dálkového vytápění jsou vedle zdroje také sítě, tedy trubky, kterými teplonosná látka dopravuje teplo ke konečným spotřebitelům. Zdrojem tepla pro systémy dálkového vytápění může být například teplárna s parní či plynovou turbínou nebo s motorovou kogenerací, kde lze vyrábět nejen teplo, ale i elektřinu. Nebo také centrální či bloková výtopna, kde se získává pouze teplo na otop a přípravu teplé užitkové vody. Zásobovat teplem však může i elektrárna, která nepouští teplo bez dalšího užitku chladícími věžemi do ovzduší, ale přes tepelný výměník ho posílá trubkami do našich domácností. To platí zejména v severních Čechách, kde je elektráren nejvíce.

Jak se k nám dostává teplo?
Z paliva se v kotlích či chlazením motoru nebo jinou technologií získává teplo. To ohřívá vodu pro venkovní rozvody či dálkové napáječe, které dopravují teplo co nejblíže místu spotřeby, tedy na sídliště, ale i k nemocnicím, školám, obchodním centrům a průmyslovým podnikům. Venkovní rozvody bývaly y y umístěny do podzemních betonových kanálů nebo vedly volně terénem na podstavcích. V posledním desetiletí tyto rozvody vystřídalo předizolované potrubí, které se jednoduše zasype do připraveného výkopu. V těchto potrubních systémech přenáší teplo pod vyššími tlaky pára (nad 150°C), horká voda (do 130°C) či teplá voda (do 110°C), podle potřeb zákazníků a možností vybudované rozvodné sítě.
Teplota vody či páry ve venkovních rozvodech je pro naše radiátory hodně vysoká, proto je mezi rozvodnou sítí a rozvody po domě umístěna předávací stanice. Jak napovídá její název, předává se zde tepelná energie z jednoho okruhu do druhého. Jsou to obrazně řečeno takové plíce, kde se místo okysličení krve ohřívá voda pro naši potřebu v bytě. Ve výměníku se teplo předává z venkovního vedení přes teplosměnné plochy chladnější vodě domovního okruhu, která se pro něj ohřívá jen na 60 až 90°C, aby mohla proudit bezpečně do radiátorů a hřát, nebo do vodovodních kohoutků jako teplá užitková voda.
Někdy je potřeba udělat na trase nadřazenou předávací stanici. Důvodem může být změna média z páry na vodu nebo velká délka rozvodů, u nichž by nebylo možné dodržet parametry tlaku a teploty až k nejvzdálenějším odběratelům. U menších sítí dálkového vytápění a při modernizaci stávajících sítí je však trendem prodloužit primární rozvody až ke konečným odběratelům na paty objektů, tedy k prahu našich domů, aby ztráty tepla byly co nejnižší.
Na dálkové vytápění lze dnes jednoduše napojit vedle velkých obytných činžovních a panelových domů rovněž rodinné domky. I k nim je dovedena trubka s teplou vodou, která v domovních předávacích stanicích ohřeje vodu pro vytápění či ohřev teplé vody. Domovní předávací stanice opět pracuje na stejném principu jako ostatní předávací stanice. Jejím srdcem je tepelný výměník velikosti krabice od cukru. Velikost celé domovní předávací stanice závisí na jejím vybavení, které určuje kvalitu poskytované služby se zajištěním tepelné pohody. Domovní předávací stanice je velikostí srovnatelná s elektrokotlem či závěsným plynovým kotlem a nabízí srovnatelnou službu s těmito druhy vytápění.

Rozvody tepla v Podkrkonoší
Paroplynová teplárna v Brně Kompaktní (skříňové) provedení kogenerační jednotky s pístovým
motorem. První kogenerační motorová dvojčata ve Svitavách

Trocha teplárenských čísel
Výsledkem souhry celého výše popsaného řetězce získání a dopravy tepelné energie do našich domácností je přijatelná tepelná pohoda za přiměřenou cenu při zachování rovnováhy v přírodě. Dálkově je u nás teplem zásobováno přes 1,5 miliónu domácností, tedy více než třetina bytů. V největších dvaceti městech Čech, Moravy a Slezska žije celá třetina - 3,3 miliónu obyvatel. V nich se nachází také více než polovina, přes 807 000 bytů, které u nás využívají dálkové zásobování teplem. Centrální a blokové kotelny, které najdeme ve většině obcí, mohou teplem zásobovat z jedné soustavy najednou několik desítek či stovek bytů, ale i desítky tisíc bytů, jak to známe z Prahy, Ostravy, Brna a dalších krajských měst.
O teple a energiích obecně se u nás tvrdí, že jejich ceny neúměrně rostou. Není to tak docela pravda. Porovnáme-li ceny v letech 1991 až 2003, pak je pravdou, že cena hnědého uhlí vzrostla 3 krát, dálkového tepla 3,81 krát, elektřiny 3,95 krát a zemního plynu 4,21 krát. Ovšem průměrná měsíční mzda stoupla 4,28 krát, starobní důchod bohužel pouze 3,2 krát. K tomu si ještě přičtěme úspory energie na vytápění a teplou vodu, které jsou v uvedeném období až třetinové. Takže celoroční náklady na energii stouply vlastně jen u dálkového vytápění 2,6 krát, u elektřiny 2,7 krát a u zemního plynu 2,9 krát.
Podíváme-li se však na ostatní položky tvořící náklady na bydlení, už to tak příjemná porovnání nebudou. Náklady na odvoz a uložení komunálního odpadu se zvýšily v letech 1991 až 2003 celkem 7 krát, průměrné regulované nájemné 11 krát a vodné se stočným dokonce 13,6 krát. Vzhledem k téměř 40% úsporám ve spotřebě vody můžeme navýšení snížit, ale přesto jsou dnes náklady na vodu oproti roku 1991 vyšší 8,5 krát.
Jestliže za energie už platíme víceméně tržní ceny, které se budou zvyšovat převážně v souladu s inflací, o odpadu, vodě a regulovaném nájmu se totéž říci nedá. I když voda zůstane ve snížené sazbě DPH, i když budeme domovní odpad třídit a minimalizovat, i když regulované nájemné poroste jen o 10 % ročně. Ještě v roce 1991 se na nákladech na bydlení energie podílely ze 70 % a voda s odpadem a nájemném jen 30 %. V minulém roce se podílely energie na nákladech na bydlení ze 48 % a voda s odpadem a nájemným 52 %.

Dálkového vytápění a ekologie
Každý, kdo je napojený na dálkové zásobování teplem, se vlastně chová ekologicky a šetrně k životnímu prostředí. Jen teplárenské polečnosti, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR v letech 1992 až 2000 snížily například měrné emisí oxidu siřičitého 8,2 krát, tedy na 12 % hodnoty roku 1992. V absolutním vyjádření to znamená, že zatímco v roce 1992 se s každým GJ dostalo z kotle do ovzduší 2,072 kg SO2, v roce 2000 to bylo už jen 0,253 kg. Díky modernizaci a úpravám spalovacích procesů se podařilo snížit rovněž měrné emise CO o tři čtvrtiny na 26 % původní hodnoty. I když spalujeme více zemního plynu snížily teplárny i množství emisí NOx skoro na polovinu (na 55 %). K nejvýraznějšímu snížení došlo u popílku. Za uvedených osm let se jeho únik do ovzduší snížil 17 krát na 6 % původní hodnoty.
Za uplynulých 10 let teplárny, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, vynaložily přímo na ekologické investice přes 8 miliard korun. Ekologický efekt však přináší všech 50 miliard korun teplárenských investic v tomto období do zdrojů a přenosových sítí, jelikož veškerá činnost směřuje k hospodárnějšímu využití paliva. V příštích deseti letech plánují teplárny vynaložit na modernizace dalších 18 miliard korun, z toho 3 přímo do ekologie. Rovněž tak investice na straně konečných spotřebitelů tepla do regulace vytápění, zateplování a dalších úsporných opatření výrazně snížily měrnou spotřebu tepla na vytápění a přípravu TUV a přispěli tak k efektivnějšímu využití primárních paliv a energií v souladu s principy udržitelného rozvoje.

Moderní plynové kotle s přetlakovými hořáky Pohled na kogenerační jednotku s plynovým pístovým motorem. Vysoké účinnosti se dosahuje také využitím tepla spalin ve výměníku nalevo.

Šetrně k životnímu prostředí
Už sama doprava paliva do velkých zdrojů přináší první ekologické efekty ve snížení dopravní zátěže. S kvalitou životního prostředí souvisí i umístění centrálního teplárenského zdroje do průmyslových zón mimo urbanizovaná centra. Vysoké komíny tepláren ústí do nadinverzních vrstev a nezatěžují přímo městskou zástavbu jako lokální topidla s komíny pár metrů nad zemí. Teplárny využívají kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, kdy při jejich společné výrobě v teplárně dochází oproti oddělené výrobě elektřiny v kondenzační elektrárně a tepla ve výtopně až k třetinové úspoře primárního paliva. Stejnou měrou
se tak snižují všechny negativní dopady na životní prostředí od těžby a dopravy paliva, přes jeho spalování až po konečnou spotřebu vyrobené energie.
Vedle toho se také snižuje množství odpadů a všechny jsou pod kontrolou ukládány. Vlastně se z velké části už nejedná o odpady a skoro polovina se jich ani neukládá. Z popílku, škváry, stabilizátu či energosádrovce se staly druhotné suroviny, které se uplatňují zejména ve stavebnictví, při výstavbě komunikací, systémů povodňové ochrany a jiných dílech, kde je potřeba přesouvat velké množství zemních materiálů. Z odpadů se stává ceněná surovina, která již dnes významně nahrazuje
původní přírodní materiály.
Teplárenská zařízení s větším výkonem mají vyšší účinnost a zásadně daleko lepší technické i ekonomické předpoklady k takovým technickým řešením a opatřením, aby při jejich provozu bylo odstraněno nebo minimalizováno negativní působení na životní prostředí. Tato zařízení jsou daleko pečlivěji obsluhována, řízena a systematicky udržována, což opět snižuje další tvorbu emisí. Teplárny mohou spalovat biomasu, tedy zbytky po těžbě dřeva, ale i z jeho opracování, obilnou i řepkovou slámu, zbytky rostlin z průmyslových výrob, například slunečnicový šrot z lisoven oleje nebo pěstované rychlerostoucí dřeviny a rostliny, z nichž nejznámější je šťovík. Při pěstování biomasy navíc dochází i k udržování kulturního rázu krajiny a její ochraně například před požáry.
Dalším perspektivním palivem může být bioplyn z organických zbytků ze zemědělské výroby nebo čističek odpadních vod, stejně tak skládkový plyn ze skládek odpadu. Využitelné jsou i dostatečně vydatné zdroje geotermálního tepla z podzemních vodních vrtů pomocí tepelných čerpadel a další obnovitelné, vlastně místní zdroje energie. Teplárny tak využívají i odpadové teplo z průmyslu, například sklářských pecí či hutí. Teplárny dokonce mohou využívat i sluneční energii, a to buď přímo pomocí solárních kolektorů nebo nepřímo opět pomocí tepelných čerpadel. Zdrojem energie pro dálkové vytápění mohou být i odpadky, jejichž spálením současně řádově zmenšíme i jejich objem. To je příspěvek tepláren k ochraně životního prostředí.

Ceny tepla jsou pod kontrolou
Už jsme uvedli, že cena tepla stoupá. Cena dálkového tepla je však pod neustálou kontrolou Energetického regulačního úřadu a Státní energetické inspekce. Podle uzákoněných pravidel regulace je jasně vymezeno, co lze a kolik toho lze do konečné ceny tepla započítat. Stejně jako je stanoveno, co do tzv. oprávněných nákladů nepatří. Několikamiliónové auto v nákladech před žádnou kontrolou neobstojí. Dále jsou určeny limitní ceny pro plynové a ostatní zdroje na různých úrovních předání tepla. Pokud někdo nemůže dostát stanoveným podmínkám, kterými se stanoví cena tepla a chce cenu zvýšit nad tyto limitní ceny, musí požádat o výjimku a kontrolu ceny. Bez jejího schválení ji nemůže sám zvýšit.
To, že je někde cena tepla 220 Kč/GJ a jinde i více než dvojnásobná kolem 450 Kč/GJ, neznamená, že dražší teplárna své zákazníky okrádá. Každá teplárna je totiž jiná. Používá jiné palivo, má jiné kotle, má různou skladbu odběratelů, různě velké sítě, různá teplonosná médie, celá technologie je různě stará a účinná. V podstatě nenajdete dvě stejné teplárny se stejnými podmínkami. Obecně lze říci, že nejlevnější jsou vedle tepla z elektráren ČEZ, a.s., městské teplárny statutárních měst a ostatní elektrárny využívající jako palivo domácí uhlí, z něhož vedle tepla vyrábějí i elektřinu. Tam se cena pohybuje od 220 do
280 Kč/GJ.
O něco vyšší cenu nabízejí uhelné teplárny v okresních městech, plynové výtopny a motorové kogenerační plynové teplárny, kde se již podařilo splatit vysoké investice z modernizace zdroje a sítí. Cena tepla z nich se pohybuje na hranici 280 až 350 Kč/GJ. Nové plynové výtopny i teplárny se už s cenou sotva dostanou pod 350 Kč/GJ, nabízejí však ekologicky přijatelné technologie. Tam, kde se investovalo v poslední době bez státní dotace do nejmodernější techniky a technologií i využití obnovitelných zdrojů se cena tepla pohybuje i nad hranicí 400 Kč/GJ.
Ovšem zpravidla se v takových lokalitách modernizovalo nejen u výrobce tepla, ale i u konečných spotřebitelů, takže i jejich spotřeba je nižší, což částečně kompenzuje vyšší náklady na spotřebovanou jednotku tepla. Ovšem celoroční náklady na vytápění a přípravu teplé užitkové vody se vlastně nezvyšují. Ono totiž vedle toho, kolik stojí teplo je také neméně důležité sledovat, kolik tepla ročně spotřebujeme.
Počítejte s námi. Kdo je na tom lépe: byt, který dostává teplo při průměrné ceně 350 Kč/GJ a spotřebuje ho ročně 40 GJ, nebo domácnost, která sice zaplatí za jeden gigajoule 450 korun, ale spotřebuje jen 30 GJ tepla za rok? První byt zaplatí za teplo za rok 350 x 40 = 14 000 Kč, druhý 450 x 30 = 13 500 Kč.

Který způsob vytápění je nejvýhodnější
A opět o cenách. Často se setkáváme s porovnáními cen za vytápění z různých paliv a energií. Stejně často však porovnávají neporovnatelné. Zatímco u uhlí se započítá jen zaplacením účtu pro uhelné sklady a u zemního plynu s elektřinou spotřebované kilowatthodiny, někdy i pravidelný měsíční paušál, u dálkového tepla se porovnává konečná cena za tepelnou pohodu. Tedy cena za komplexní službu spojenou s dodávkou a úpravou tepla v bytě. Jaký je v tom rozdíl? Takový, že z uhlí, plynu a elektřiny si teplo musíme získat sami a to nejlépe v kotli. A náklady na nákup kotle, jeho provoz a údržbu už do porovnání dát zapomeneme. Pak bychom ale měli z konečné ceny tepla z teplárny odečíst čtvrtinu až třetinu ceny. To je asi tak přibližně ten díl ceny tepla, který v sobě skrývá náklady na výměníkovou stanici a její provoz i údržbu. Pak se nám průměrná cena tepla z tepláren ve výši kolem 350 Kč/GJ sníží na nějakých 260 Kč/GJ, tedy 0,95 Kč/kWh. To už je plně srovnatelné s cenou zemního plynu nebo elektřiny pro vytápění, které se rovněž pohybují kolem 0,9 až 1,0 Kč/kWh. Uhlí asi ještě dlouho zůstane v tomto porovnání bezkonkurenčně nejlevnější, pokud ovšem do ceny nezapočítáme náklady naší práce, která bývá nejdražší, a připravované ekologické daně.
Univerzální odpověď na otázku v úvodu, který způsob vytápění je nejvýhodnější, prostě není. Pokud se ovšem nespokojíme s obecným konstatováním, že nejvýhodnější způsob vytápění je ten, který nám přinese tepelnou pohodu za dostupnou cenu, která nepoloží rodinný rozpočet.

Je dálkové teplo spolehlivé?
Síťové zásobování, kam patří nejen rozvody tepla, ale i vody, plynu, elektřiny nebo například telekomunikace, patří k nejspolehlivějším způsobům dodávky komodit a služeb. Desítky let slouží bezchybně. Bohužel, stane-li se nehoda, postihne zpravidla poměrně velký počet odběratelů, a to bývá nepříjemné. Přesto patří síťové zásobování k nejspolehlivějším a nejbezpečnějším způsobům. Je to asi stejný paradox jako u letecké dopravy. Statisticky je nejbezpečnější na světě, ale její havárie mají osudové následky. Když nejde voda, topení, elektřina, plyn nebo telefon v jednom bytě či domě, to se přejde mávnutím ruky. Postihne-li však podobný problém celé sídliště, je to nepříjemné. Pokud to dokonce omezí život v části města nebo celém městě, je čas na krizové řešení. Naštěstí se při takových nehodách také ukazuje souhra lidí a organizací odstraňujících následky takových poruch. Lidé i technika se překonávají, spolupracují i firmy, které si v konkurenčním boji nemohou přijít na jméno. I v tom je někdy síla síťového nebo chcete-li dálkového zásobování teplem.

Jak můžeme ovlivnit dodávku tepla?
Ještě před 15 lety se hojně regulovala teplota v bytech i jinde otevřenými okny a proti dálkovému vytápění se používal argument, že konečný zákazník nemůže ovlivnit jeho spotřebu. Že mu teplárny ve snaze co nejvíce prodat cpou teplo, které nechce, ale musí zaplatit. Dnes už moderní regulační prvky na patách objektů, v objektových výměníkových stanicích, ale i na samotných radiátorech namontované termostatické ventily, dávají každému možnost odebrat tolik tepla, kolik uzná za vhodné a kolik je udržitelné vzhledem k zachování kvality bydlení. A pokud se ještě někdo ozve, že teplárny přetápějí, nevolá přece pokaždé do elektrárny, když mu doma zbytečně svítí lampa. Prostě zhasne. Jak je uvedeno výše, “vypínačů” či lépe řečeno omezovačů dodávky je u rozvodu tepla v domě několik. Do konce letošního roku pak musí mít podle vyhlášky každý radiátor v bytových domech termostatickou hlavici, která za vás sama uzavře ventil, když budete mít v pokoji tepleji, než si přejete.

Základní principy rozúčtování
Moderním trendem je dnes již projektování horizontálních rozvodů místo dosud používaných vertikálních. Laicky řečeno, stoupačky už neprobíhají od sklepa po střechu všemi kuchyněmi, obýváky či ložnicemi nad sebou, ale každý byt má svůj vlastní tepelný okruh. Vertikálně vede pouze páteřní rozvod, z něhož je pro každý byt vyvedena samostatně topná větev. Rozloženě by taková síť skutečně připomínala strom. Je to stejný princip jako u zásobování vodou, elektřinou nebo plynem. Jeho výhodou je i jednodušší a přesnější měření spotřebovaného tepla. Stačí zaznamenat rozdíl teplot vody před vstupem do bytu a po jeho opuštění a množství vody, které bytem proteklo. Takový výpočet pak zvládne i školák.
Bohužel, drtivá většina domů napojených na dálkové vytápění využívá historicky vertikálních rozvodů. Jak už jsme napsali v úvodu, stoupačky postupně projdou jednou místností, ale všemi byty nad sebou, takže úplně spravedlivě rozdělit topné náklady by bylo neúměrně drahé a složité. Současné způsoby rozúčtování nákladů na vytápění a teplou vodu jsou v podstatě společenskou dohodou. Používá se několik způsobů poměrného rozúčtování nákladů na vytápění a každý má své vášnivé obhájce, stejně jako neoblomné kritiky. Každý způsob je v něčem a k někomu spravedlivý a spravedlivější.

Zásady hospodaření s teplem
Aby však vaše účty za dálkové teplo, ale i zemní plyn, elektřinu či uhlí nebyly tak vysoké, stačí se držet osvědčených zásad a přijmout za své několik rad.
Opatření pro první a mnohdy i největší úspory bývají nejlevnější. Stačí změnit svoje chování doma a místo běhání v triku s krátkým rukávem se prostě přiměřeně oblékneme. S každým stupněm, o který snížíme teplotu v bytě, ušetříme na vytápění 5 % nákladů.
Ovšem pozor na otužilce. Pokud by teplota trvale klesala pod 17 stupňů a přestali bychom z úsporných důvodů dokonce i větrat, aby nám teplo neuteklo, zaděláváme si na jiný problém, plísně po stěnách.
Dalším krokem je vyregulování topného systému a montáž termoregulačních ventilů na radiátory. Ventily za nás budou hlídat nastavenou teplotu v místnosti při nadměrném oslunění a dalších ziscích tepla. Svoji práci nejlépe odvádějí termostatické ventily na podzim a na jaře, kdy za slunných dnů se může stát, že radiátor je studený a přesto máme doma příjemně. Tepelné zisky, to není jen slunce, ale i teplo z koupání, z domácích prací jako je vaření či žehlení, topnými tělesy jsou téměř všechny domácí elektrospotřebiče, zdrojem tepla je i svícení, vždyť žárovka přemění na světlo sotva 10 % energie, a pak je to i přítomnost každého z nás, dospělá osoba totiž může vyzářit až 300 wattů.
I zdánlivé maličkosti však mohou velmi rychle přinést úspory. Například roční ztráta tepla přes trojité zasklení je oproti jednoduchému zasklení třetinová. Už s dvojitým zasklením ušetříme polovinu ztrát jednoduchým oknem.
Pokud okna vybavíme hned na začátku léta také žaluziemi, dobře nám poslouží už přes prázdniny. Udrží v místnostech přijatelnou tepelnou pohodu i při nesnesitelném slunečním žáru. V zimě pak mohou snížit tepelné ztráty oken až o 40 %.
Při využití okenic ztráty dále klesnou a okenice slouží rovněž jako ochrana vašeho majetku před nenechavci. Oknem uniká až pětinásobně více tepla než stejnou plochou obvodového zdiva.
Naučme se také větrat. Na rozdíl od léta, kdy jsou okna stále pootevřená, v zimě je třeba otevřít celé okno na krátkou dobu. Větrejme krátce, ale intenzivně. Rychle se tak vymění vzduch, ale neprochladnou stěny, jejichž ohřátí si vyžádá mnohonásobně více energie než ohřátí rychle vyměněného vzduchu.
Součet teplot stěn a vzduchu v místnosti by totiž měl být kolem 38°C a rozdíl teplo mezi vzduchem a stěnou by neměl přesáhnout 5 stupňů, takže mezní teplota stěn je kolem 16°C. Při chladnějších stěnách i přes zvýšenou teplotu vzduchu nepříjemně pociťujeme chladné sálání stěn. To je důsledek špatného větrání, kdy pouze pootevřeme na dlouhou dobu okna a místo rychlé výměny vzduchu pomalu ochlazujeme stěny.
Vytápěcí těleso, tedy radiátor, bývá zpravidla umístěné pod oknem. To proto, aby mohlo do místnosti lépe proudit teplo. Proto by přes radiátory neměly přesahovat žádné těžké závěsy ani záclony či dokonce mohutná bednění. Nevhodné je i jejich obložení nábytkem, například sedací soupravou. To všechno brání cirkulaci tepla do místnosti.
Tmavý matný nátěr tělesa ještě zvýší sálavé účinky radiátoru. Tady je ale potřeba upravit ladění celého pokoje. Pro další zvýšení účinnosti vytápění můžeme mezi radiátor a stěnu místnosti umístit teploodraznou desku. Tu můžeme buď zakoupit ve specializovaných prodejnách nebo si vystačíme s hliníkovou folií nalepenou na papírovém kartónu.
V poslední době se staly módou zasklené balkóny. Vedle získání dalšího „obytného prostoru“ a zvýšení bezpečnosti nemůžeme přitom opomenout ani výhody, které tento krok přináší pro vytápění. Vzniká tak nová vzduchová kapsa, díky které se venkovní stěny méně ochlazují, méně na ně působí nepříznivé klimatické podmínky a ve větší míře je využito solárního vytápění.

Co říci závěrem?
Ať už hovoříme o dálkovém nebo centralizovaném zásobování teplem, máme vždy na mysli moderní, k životnímu prostředí šetrný, k domácnosti čistý, bezpečný a spolehlivý způsob zásobování teplem, který má před sebou ještě budoucnost na několik desetiletí. Jeho význam poroste. Jeho ekologický přínos je jednoznačný. Jeho cena je většinou přijatelná i konkurenceschopná.

Pavel Kaufmann

 

 

Teplárenské sdružení ČR je zájmové sdružení subjektů v oblasti dálkového zásobování teplem.  Jeho členy je na 120 výrobců a dodavatelů tepla a technologií. Členové Sdružení vyrábějí více než polovinu dálkového tepla u nás a teplo připravují pro více než milión domácností.
Kontakt: Bělehradská 458, 530 09 Pardubice,
tel.: 466 414 440, e-mail:
tscr@tscr.cz, www.tscr.cz

Sdílet

Komentáře

Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.